Dibujos13.12.2025-27.3.2026
Fcdp-Las Palmas de Gran Canaria

Works on paper by Jiří Georg Dokoupil will be a major surprise for many viewers. You won’t just see his well-known “bubbles,” but also a wide range of experimental styles. In his drawing practice, Dokoupil is highly personal and elevates drawing into a distinct and autonomous medium. These are not sketches, but lines that carry color and speak as powerfully as his paintings. The selection of over 120 works presents 30 years of creation from his studio in the Canary Islands.

Práce na papíře Jiřího Georga Dokoupila budou pro mnohé diváky velkým překvapením. Neuvidíte zde jen známé „bubliny“, ale i experimentální styly. Ve svých kresbách je Dokoupil velmi osobní a povyšuje kresbu na svébytné médium. Nejedná se o skici, ale o linie, které nesou barvu a dokážou mluvit stejně hlasitě jako jeho malby. Výběr více než 120 děl představuje třicet let tvorby z jeho ateliéru na Kanárských ostrovech.

The rebellion against conceptualism was not a closed chapter in the 1980s. It continues, page by page, on these walls. In this exhibition, the Czech-German artist Jiri Georg Dokoupil (Krnov, 1954) presents around 130 drawings, mostly created during his recent stay in Gran Canaria. These are not minor sketches or auxiliary material: they are the place where the insurrection persists in its purest form.

A key figure in contemporary European painting and a prominent member of the Mülheimer Freiheit group, Dokoupil burst onto the international scene with a radical distrust of any orthodoxy. Faced with the dominance of conceptual art, he maintained that painting and drawing remain thinking machines, not relics of an exhausted language. His entire body of work has been built on that edge where the idea ceases to be a slogan and becomes a risk once again.

Throughout his career, he has developed an exceptionally diverse body of work encompassing painting, drawing, sculpture, and material experimentation. Trained in Cologne, Frankfurt, and New York—where he was a student of Hans Haacke—he has worked with techniques as heterogeneous as candle smoke, soap, fruit, milk, and cochineal pigment. His smoke paintings and Bubble Paintings are milestones of recent pictorial experimentation, expressions of a constant desire to push the medium to its limits without ever submitting to a fixed style.

The drawings gathered here do not form a series. They function as an open laboratory in which each stroke is a mental experiment, a test of endurance applied to an idea. Dokoupil conceives of them as a verification process: a way of checking if an intuition holds up, if it can be transformed into painting, sculpture, or, as he himself states, “into an entire world.” The gallery doesn’t display a finished product, but rather the nervous system of his practice.

The division into three groups—Memory Drawings, Self-Portraits of Walter Dahn, and Unusual Nudes (Komische Akte)—was established organically and freely by the artist himself, as an artistic gesture rather than a logical structure. In the Memory Drawings, Dokoupil draws with his eyes closed, allowing his hand to think before his mind. The Self-Portraits of Walter Dahn reactivate, through the face of a friend and accomplice from his youth, an entire shared era. In the Unusual Nudes, the body becomes a stage for humor, irony, and desire, without asking permission or offering apologies.

Hanging very close together, occupying the space like a continuous current, these drawings compose a cartography of thought in motion. There are no hierarchies: the minimal coexists with the excessive, the precise with the clumsy, the intimate with the grotesque. Dokoupil isn’t looking for a style that represents him, but rather a state of freedom that allows him to keep experimenting, keep contradicting himself, keep starting over.

In the artist’s own words, “during the eighties, the only thing forbidden was forbidding.” The echo of that phrase resonates throughout the exhibition. The rebellion continues each time a sheet of paper becomes the place where an idea dares to appear without asking permission from any theory.

Vzpoura pokračuje

Vzpoura proti konceptualismu nebyla v 80. letech 20. století uzavřenou kapitolou. Na těchto zdech se stále odvíjí, stránku po stránce. Na této výstavě česko-německý umělec Jiří Georg Dokoupil (Krnov, 1954) představuje přibližně 130 kreseb, z nichž většina vznikla během jeho nedávného pobytu na Gran Canarii. Nejedná se o drobné skici ani pomocný materiál: jsou místem, kde vzpoura přetrvává ve své nejčistší podobě.

Dokoupil, klíčová postava současného evropského malířství a prominentní člen skupiny Mülheimer Freiheit, vtrhl na mezinárodní scénu s radikální nedůvěrou k jakékoli ortodoxii. Tváří v tvář dominanci konceptuálního umění tvrdil, že malba a kresba zůstávají myslícími stroji, nikoli pozůstatky vyčerpaného jazyka. Celé jeho dílo bylo postaveno na hranici, kde myšlenka přestává být sloganem a opět se stává rizikem.

Během své kariéry vytvořil mimořádně rozmanité dílo zahrnující malbu, kresbu, sochařství a materiálové experimenty. Studoval v Kolíně nad Rýnem, Frankfurtu a New Yorku – kde byl studentem Hanse Haackeho – a pracoval s technikami tak heterogenními, jako je kouř ze svíček, mýdlo, ovoce, mléko a košenilové barvivo. Jeho obrazy kouře a obrazy bublin jsou milníky nedávného obrazového experimentování, vyjádřením neustálé touhy posouvat médium na jeho hranice, aniž by se kdy podřídilo pevnému stylu.

Kresby zde shromážděné netvoří sérii. Fungují jako otevřená laboratoř, v níž je každý tah mentálním experimentem, zkouškou vytrvalosti aplikovanou na myšlenku. Dokoupil je chápe jako ověřovací proces: způsob, jak ověřit, zda intuice obstojí, zda ji lze transformovat do malby, sochařství nebo, jak sám říká, „do celého světa“. Galerie nevystavuje hotový produkt, ale spíše nervový systém jeho praxe.

Rozdělení do tří skupin – Kresby z paměti, Autoportréty Waltera Dahna a Neobvyklé akty (Komische Akte) – bylo organicky a svobodně stanoveno samotným umělcem, spíše jako umělecké gesto než jako logická struktura. V Kresbách z paměti Dokoupil kreslí se zavřenýma očima a nechává svou ruku myslet před svou myslí. Autoportréty Waltera Dahna reaktivují skrze tvář přítele a spolupachatele z mládí celou sdílenou éru. V Neobvyklých aktech se tělo stává jevištěm pro humor, ironii a touhu, aniž by se žádalo o svolení nebo se omlouvalo.

Tyto kresby, které visí velmi blízko sebe a zabírají prostor jako nepřetržitý proud, vytvářejí kartografii myšlení v pohybu. Neexistují žádné hierarchie: minimalistické koexistuje s excesivním, precizní s neohrabaným, intimní s groteskním. Dokoupil nehledá styl, který by ho reprezentoval, ale spíše stav svobody, který mu umožňuje neustále experimentovat, neustále si protiřečit, neustále začínat znovu.

Podle slov samotného umělce: „V osmdesátých letech bylo zakázáno jen zakazovat.“ Ozvěna této fráze rezonuje celou výstavou. Vzpoura pokračuje pokaždé, když se list papíru stane místem, kde se myšlenka odváží objevit, aniž by si vyžádala svolení od jakékoli teorie.